Češi ve světě
Jsem si téměř jistá, že kdybych se na informace o České republice zeptala nějakého občana v Asii, Americe, Austrálii nebo Africe, vyvalil by na mě oči a upřímně by se mi vysmál. Evropan by mi možná dokázal říci, že je to stát v Evropě. Ano, Česká republika opravdu patří mezi malé státy, o kterých se asi běžně ve škole neučí, ale ve srovnání se státy s podobnou rozlohou a obdobným počtem obyvatel bych Česko zařadila na špičku. Má domněnka není bezdůvodná.
Myslím si to proto, že Česká republika má i několik a mnohdy i velmi významných nej. Asi se neříká jen tak pro nic za nic, že když dostat infarkt, tak nejlépe právě u nás. Naše medicína totiž patří mezi nejvyspělejší na světě. V Česku máte velmi vysokou pravděpodobnost, že přežijete infarkt. Jednak se k vám velmi brzo dostane pomoc a také čeští lékaři dokáží nějakým záhadným způsobem zprůchodnit vaše ucpané cévy. Čeští doktoři také nejlépe zvládají péči o předčasně narozené děti a úmrtnost novorozenců se u nás také řadí mezi nejnižší. Jako další plus českého zdravotnictví bych zmínila systém očkování. Možná je to pro vás novinka, ale Česká republika se může chlubit jednou z nejvyšších proočkovaností.
Možná si teď říkáte: „Zdravotnictví sice super, ale co další důležité složky, jako například školství, ekonomika, sociální zabezpečení či politika?“ S jistotou vám mohu odpovědět, že i v těchto oborech máme mnoho nej, ale abych tu jimi mohla oponovala, nemám dostatečné informace. Jediné odvětví, kterým ještě můžu podpořit naše vlastenectví, je krása České republiky. Zkuste se někdy oprostit od všedních povinností a jenom se tak projít ulicemi. Zvláště teď na jaře může být tato procházka velkým zážitkem. Jednak zhlédnete mnoho překrásných památek, které se povětšinou jejich majitelé snaží udržet v dobrém stavu, ale také rozkvetlé stromy a občas také potkáte pouličního umělce. Myslím si, že každý Čech by měl nejprve pořádně poznat rodnou zem a až potom odjet na dovolenou k moři, aby později mohl srovnávat. Možná by potom zjistil, že na tom nejsme tak špatně, jak se zdá.
Máme tedy dobré základy, teď ale nastává otázka, jak se s nimi popereme my, současní obyvatelé a reprezentanti České republiky. Možná právě v nás tkví ten zásadní problém. O Češích se totiž asi zaslouženě říká, že jsou hamižní, sobečtí, závistiví, vychytralí. Často se také setkáme s označením koumáci nebo zloději. Právě s těmito většinou hanlivými označeními bychom měli začít něco dělat. Když se každý zamyslí sám nad sebou, ujasní si svoje cíle a upřednostní optimismus nad pesimismem, mohli bychom se stát i super národem. Národ, který má zajímavou historii, krásné prostředí, vědecké špičky a milé občany, se brzo stane velmi navštěvovaným a my se staneme těmi, kteří budou diktovat, co je in a co out. Drobnosti se doladí časem a každý už bude znát minimálně pojem The Czech Republic.
Petra Vojáčková
